Když jsem odjížděla z lyžáku, neměla jsem ani ponětí, že se podívám zpátky tak rychle. Bude to měsíc a kousek, co jsem nebyla na horách a jsem zpátky. A ještě tu je víc sněhu❆

Na hory jsem vyrazila se spolužačkou Mončou a s její rodinkou. Na začátku mi tak strašně podkluzovaly běžky, že jsem málem srazila většinu rekreační turistů. Všichni na mě čekali na kopci nahoře, ale když se vám běžky podkluzujou jste rádi, že se udržíte na nohou i na rovině. Tak jsem sundala běžky a mazali jsme. Nebyla jsem  jediná, která s tím měla problém, další komu jsme mazali běžky byla Mončina mamka. Cestu už jsme s Mončou znaly z lyžáku, tak jsme měly jistotu, že se tentokrát neztratíme. Celý výlet probíhal na jedničku a hvězdičku jsme přidala já, když jsem se učila bruslit. Vypadalo to, jako kdyby stál na lyžích Mr. Bean. Kolik bylo pádu, raději nebudu vyprávět, ale jeden vám přesně popíšu, ten si totiž zasloužil tu hvězdičku. Začaly se mi rozjíždět běžky, tak jsme se snažila to nějak srovnat, ale nestihla jsem to, takže jsem se uprostřed cesty rozplácla jako velryba. Vypadala jsem jako biatlonista, který střílí v leže. Jen mi chyběla pistole a správný styl jízdy. Raději se budu držet klasiky. Další zážitek se stal v hospodě. Seděli jsme vedle dveří a ty pořád někdo otvíral a nikdo je nezavřel. Tak je Monča vždycky zavřela, ale jednou tam měl číšník ruku. Poznali jsme to tak, že se ozvalo "auuu", to už se Monči mamka rázně zvedla od stolu a šla se podívat za dveře a tam si číšník mnul ruku. Ten se u nás neobjevil. Výlet byl skvělý, jen mohlo být trochu tepleji💛 měli jsme totiž -12 a bylo to znát. Za to na sluníčko bylo krásně teplo. Už se těším až si to za rok zopakuju💗