Ahoj, hned druhý den, co začal podzim jsme nelenili a vyrazili jsme do Českého ráje. Nejmladší bráška se před čtrnácti dny vrátil ze školy v přírodě a vyprávěl, jak šli po čtyřech na Kozákov. Našeho taťku to zaujalo a tak jsme tedy vyrazili na Kozákov. Ze začátku to vypadalo v pohodě, ale jak jsme vylezli z auta, tak jsme se všichni chtěli vrátit zpátky do tepla. Foukal studený vítr všichni měli kapuci, nebo něco na hlavě, jen já nic neměla a mrzly mi uši. Taťka naplánoval krátkou trasu po vrcholu, ale cesta vedla jenom dolu. A můj další bráška použil svojí teorii reality - když jdeš dolu musíš jít i nahoru. Na každým našem výletě se jeho teorie osvědčila.  Měli jsme celkem jít kolem čtyř ukazatelů a u každého z nich jsme měli malou pauzu na svačinu. Ty ukazatele byli přibližně 750 metrů od sebe. Cestou jsme nasbírali spoustu hříbků a klouzků. Skoro celý výlet nám propršelo, nejhorší to bylo ke konci. Představa o pohodovém výletu byla tu tam, když jsem ušla prvních deset metrů do kopce. Taky zmizel můj sen o výstup na Kilimandžáro, nebo na další vrcholy různě po světě. Přibližně 300 metrů před cílem začala padat mlha a začalo mi to klouzat, tak jsem si párkrát pomohla rukama. Výhled nahoře už nebyl žádný, všude dokola bylo bílo. Náš výlet byl docela úspěšný, ale myslím, že si příště nesmím zapomenout čepici! 🍁🍂

Užívejte si krásy podzimu🍂

Ahoj u dalšího článku 💛