SAR EL - první týden
sobota, srpna 24, 2019
17.8. 2019
Moje letadlo mělo zrovna zpoždění 45 minut, tak jsem se radovala, že aspoň budu čekat míň času v Tel Avivu na letišti. Tohle byl můj první let a musím říct, že jsem nevěděla, co mám čekat, asi 5 minut před nástupem do letadla, jsem začala lehce plašit, jak to bude a jak co funguje, moje číslo místa bylo 29A a když jsem vlezla do letadla, tak jsem si pro sebe říkala tohle nemůže mít 29 řad, já tady nemám místo. Ale bylo, a měla jsem místečko hnedka hezky u okýnka. Když jsme se vznesli, tak jsem asi půlhodinu jen koukala z okýnka, jak je to dole krásné. Pilot nám hlásil, že ze 1/3 letu budou lehké turbulence, tak mě se rychle vybavil nějaký scénář katastrofického filmu, ale jak ta myšlenka rychle přišla, tak taky rychle odešla. V letadle jsem se nějak snažila usnout, ale moc mi to nešlo, potom už jsme přistávali a musím říct, že to pořádně drclo, tak už vím, co to znamená tvrdé přistání a doufám, že cestou zpátky poznám, co je to hladké přistání.
18.8. 2019
Přiletěla jsem do Izraele v 5:35, a zbývalo mi tam čekat do 8:00, to jsme měli mít sraz s někým ze Sar-elu. Tak jsem si zaskočila koupit něco ke snídani a čekala jsem. Seděla jsem v příletové hale a potom se dal jeden pán s druhým do řeči, a ptal se “Sar-el?” Tak jsem zpozornila a poslouchala jsem a když pán řekl, že je from Czech Republic, tak jsem měla vyhráno a navázala jsem na jejich konverzaci a už jsme si povídali. Druhý pán byl z Německa, propovídali jsem celou dobu. Odbyla 8 hodina a nikdo nikde. Odbyla půl devátá a pořád nikdo nikde, tak jsem volala na číslo, které bylo na stránkách organizace a paní mi říkala, že je sraz v 11 hodin. No a my jsme byli všichni šťastní, že tu budeme zase čekat dlouhou dobu, už jsem na tom letišti pomalinku usínala, páč jsem spala ten den jen v letadle, a to jen dvě hodinky. Rozhodla jsem se, že se vydám na obchůzku letištní haly, tak jsem nahodila krosnu na záda a šla jsem se projít, myslela jsem, že tu bude nějaká velká obchodní sekce, jako v Praze. Ale bylo tam jen pár obchůdků, tak sej si v pekárně koupila croasant a vyrazila jsem zpátky na místo srazu. Zase jsem se přiřadila k pánům, kteří stále o něčem debatovali a potom už se konečně blížila jedenáctá a já jsem společně s oba pány koukala všude možně jestli neuvidíme, také nějaké dobrovolníky. Pak se konečně někdo objevil a byla to celkem početná skupina a později jsem zjistila, že to jsou Maďaři. Potom jsem narazila na dalšího Čecha, Češku, a to byla Laura, potom tam byla také skupinka tří holek, které byly také z Čech. Když jsem byla v lednu na pohovoru, tak jsem se ptala a nikdo ještě nebyl přihlášený, tak jsem mě strach, že tu budou sama, ale zároveň jsem se těšila, že si tu hezky procvičím angličtinu. Pak už se objevili i organizátoři a všechny nás rozdělili do skupin, já jsem byla přidělená do skupiny “mládežníků” byli jste tu ve věku 16-29. Všichni jsme se seskupili a vyrazili jsem směr k autobusu a autobus nás přivezl na základnu. Tak jsme si daly věci na pokoje a vyrazili jsme na oběd. Oběd tu je formou bufetu, můžete si všechno zkombinovat se vším. To jsem taky udělala a večer jsem toho litovala. Po obědě jsem všichni vyfasovali uniformy jen jedna velká nevýhoda je, že se do té uniformy vejdu na dvakrát, a připadám si v tom jako nějaký automechanik. Ale nejsem jediná, kdo má oblečení XXL. Po obědě jsme měli volno a pak začala naše práce, přerovnávali jsme dneska nějaký sklad, pak jsme měli večeři a potom jsem se šli posadit a měli jsme večerní program ve kterém jsem se všichni navzájem lépe seznámili. Naše vedoucí se nám představila a jmenuje Eden, vždy když to zapomenu, tak si říkám jmenuje se jako ta zahrada z Bible. Nejdříve jsme se rozdělili do dvojic a měli jsme se dozvědět nějaké zajímavé fakty, jako jméno, věk a odkud pochází. Já jsem byla ve dvojici s Áronem, on je z Británie a je mu 23 let, dokáže si s každým povídat na jakékoliv téma. Nejvíce mě překvapilo, kolik nás je nakonec ve skupině je tu 8 Čechů, 8 Maďarů, 3 Američani a jedna holčina z Indie a Áron z Británie. Pak jsme hráli další hru, která byla na paměť a myslí, že ta se hraje asi všude, páč je ideální na seznamování. Jeden řekl vždy své jméno a potom své oblíbené jídlo, no a ten vedle něho to musel zopakovat a přidat k tomu svou verzi a postupně se to všechno nabalovalo na sebe. V téhle hře jsme všichni zjistili, kdo je Maďar a kdo ne, páč Gyork řekl nějaké své oblíbené jídlo v maďarštině, a kdo to vyslovil správně byl jasně Maďar. Večer se kluci dali do řeči s nějakými vojáky, tak jsme se s nimi šli projít po základně a popovídali jsme si s nimi.
19.8. 2019
Ráno jsme měli sraz před budovou v 7:30 a vyrazili jsme všichni na snídani a po snídani jsme se pustili do práce rozdělili jsme se do dvou skupin a jedna skupina zůstala na místě a rozdělovala uniformy podle velikostí a zbytek vyrazil za brány naší základny a rovnali jsme pláštěnky a zimní bundy, asi jsme to měli dělat pomaleji, páč jsme to měli hotové za 20 minut a Eden nevěděla, co nám má dát dál za práci, tak jsme se všichni utábořili na zemi a měli jsme různé debaty, třeba o jídle.
U oběda už jsem se poučila, tak jsem vybírala moudře co by mohlo být dobré a v jaké kombinaci z věcí a chutí, které tu byly. Po obědě jsem rovnali nějaké věci ve skladu s čistícími prostředky. Během pauzy jsme si šli koupit nanuky a seznámili jsme se s novými vojáky, kteří zrovna včera přijeli na základnu a začal oficiálně jejich výcvik. Ptali se nás jestli se nám tu líbí a proč tu vůbec jsme a byli překvapení, že tu pracujeme zadarmo a že to děláme jen kvůli tomu, že máme rádi Izrael. Večer pro nás měla program Maya, a povídala nám o své práci a o své funkci. Potom jsem s Martou odvážně vyrazila na basketbalové hřiště, že se pokusíme najít nějaký míč. No a byl tam jeden klučina a měl basketbalový míč, tak jsem se ho zeptala jestli se k němu můžeme připojit, tak jsme házeli několikrát na koš a přitom jsem si povídali, pak přišly ostatní holky a přidaly se k nám, tak jsme si všichni společně zahráli vyřazovačku a pak už náš nový kamarád musel odejít a vzal s sebou i míč, tak jsme to s holkama zakempili na betonových kvádrech a probíraly jsme všechno možné.
20.8. 2019
Hned ráno nám bylo oznámeno, že si nemáme oblékat uniformy, že máme jít v našem normálním oblečení. Vyrazili jsme všichni společně na snídani. Nevím, co se dneska děje ale polovina lidí, tady na základně, taky nemá na sobě uniformy, tak snad nám Eden řekne, co nás čeká. Na nástupu jsme se dozvěděli, co nás dneska čeká a co se vůbec děje. Dneska byl na naší základně “DAY OFF ”, a všichni ze základny krom nováčků jeli do luna parku, který se nachází několik minut od naší základny. Už jsme byli všichni připravení a čekali jsme na autobus, který nás odveze do lunaparku, no tak jsem seděli na sedačkách a různě jsme si povídali a debatovali jsme o všem možném. Marta měla na telefonu piáno, tak nám hrála nějaké písničky. V lunaparku jsem s Juliánem, Zeinem, Dominikem, Urvi a Naomi vyrazila na horskou dráhu, ale museli jsme tam čekat 1 hodinu a 30 minut ve frontě. Zein se od nás na začátku odpojil, že na nás počká, že tyhle atrakce nemá úplně v lásce. V řade jsme hráli něco jako slovní fotbal, jen jsme to měli vždy na určité tréma, třeba to bylo na téma stromy, květiny, pomůcky do školy, na zvířata, na státy v Africe, Asii, Americe a Evropě. S tímhle jsme si vystačili celou dobu, co jsme byli ve frontě, potom co už jsme stáli řadu a pán nás pustil dál jsme si vzpomněli na Zeina, že tam pořád na nás čeká, tak jsme ho začali litovat a doufali jsme, že se přidal k někomu a šel někam s nimi. Už jsme byli těsně před tím a čekali jsme, až budeme na řadě, ale řekli nám že tu jsou volná místa, že je můžeme doplnit, tak jsme tam vyrazili, ale pro mě se místo nenašlo, tak jsem musela čekat na další várku, a celkem mě to mrzelo, ale bylo to i tak skvělý. Pak jsme se sešli a zjistili jsme, že Zein na nás celou dobu čekal na lavičce. Potom jsme vyrazili hledat místo s jídlem, hledali jsme ho půl hodiny a potom jsme se snažili najít to jídlo na tom místě. Nebylo to špatné, pak tam byla možnost dát si nanuka, ale ten na nanuk byl úplně rozteklý a museli jsme to vypít. Pak už nám zbývalo posledních 20 minut, tak jsme se rozhodli, že půjdeme ještě na jednu atrakci a vybrali jsme si Grand Kaňon, fronta tam nebyla tak dlouhá a celkem postupovala rychle za námi se vydali kluci z Maďarska. Ta atrakce byla lepší, než jsem očekávala, a možná mě to překvapilo ještě víc než ta horská dráha. Pak už jsme čekali na autobus na zastávce a dali se s námi do řeči vojáci z naší základny a povídali si s námi a bylo to takové milounké. Na základně jsme měli pauzu během té pauzy jsem s holkami zpívala nějaké písničky a tancovaly jsme k tomu a bylo to fakt vtipný. Po večeři jsme měli program, kde jsme se dozvídali jak vlastně funguje celý program IDF. Potom jsem se s Péťou byla proběhnou po základně a celkem to šlo, tak jsem souhlasila, že budeme chodit běhat, nebo cvičit každý večer a že si o víkendu koupím nějaké sportovní oblečení. Potom jsem se v koupelně seznámila se třemi vojandami a povídali jsme si, a oni se nás ptaly proč tu jsme a jak se nám tu líbí a na konci nám poděkovaly, že tu jsem a že jim pomáháme.
21.8. 2019
Dneska jsme měli asi nejtěžší práci, kterou jsme doposud měli, přerovnávali jsme takový velký sklad a měli jsme počítat kolik toho tam je. Já jsem s Bradym přerovnávala lepící pásky a úplně v dolní polici na nás vybafla myš, tak jsme oba začali pištět a pak jsme se tomu smáli. Potom jsme přerovnávali a přepočítávali plachty, a do toho nám hrála hudba, tak jsme do toho tancovali a v rytmu jsme si házely ty plachty. V polovině práce jsme měli pauzu, dovezli nám studenou vodu a nanuky. Po kraťounké pauze jsme se opět pustili do práce a po obědě jsme se sem zase vrátily. Před večeří jsme měli hodinu arabštiny, kde jsme se učili nějaké základní fráze a barvičky a na konci jsme se naučili písničku, tak písnička je šílená, ale strašně chytlavá. Stačí aby někdo nahodil refrém a vždycky si jí všichni zpíváme. Jen jsem tady celou dobu proseděla pod klimatizací, která byla nastavená na 17 stupňů, tak mi není úplně nejlíp. Po večeři jsme měly ještě chvilinku času, tak jsme se rozhodla s holkma, že nafotíme nějaké trhlé fotky no a takhle to dopadlo ↓
Potom už jsme musely pádit na místo srazu a na večerní program na nás čekala ještě lekce hebrejštiny u které jsem kekonci usínala.
- nejlepší fotka nakonec
- Pózy jsou inspirované z Titanicu a z Lvího krále
Potom už jsme musely pádit na místo srazu a na večerní program na nás čekala ještě lekce hebrejštiny u které jsem kekonci usínala.
- Pózy jsou inspirované z Titanicu a z Lvího krále
22.8. 2019
Naše práce na skladě stále pokračuje, dneska jsme skládali krabice a věci ze skladu jsme postupně skládali do nich. Problém byl, když nám krabice došly a ve skladu jsme udělali jen 2/10 věcí, pak jsme se přesunuli do posledního skladu, kde jsem s Urvi přerovnávala nějaké chemické kapaliny, ale jak jsou ve skladech myši, tak v nějakých dózičkách byly díry, tak jsme měly od ní mokré ruce a musely jsme si je běžet umýt. Všechno jsme nestihli udělat, protože už jsme se museli vrátit na základnu zabalit si, skočit si na oběd a vyrazit do Tel Avivu, protože nám začíná volno.
Kdybych měla shrnout celý tenhle týden, tak během jednoho týdne jsem se seznámila s obrovským množstvím lidí. Zjistila jsem, že když jsem unavená, tak mi jde hůř angličtina. Už jsem si zvykla na záchody, u kterých nejdou zavírat dveře a kde, když najdete kousek toaleťáku tak to je zázrak. Začínám si taky zvykat na snídaně, obědy a večeře, na různé chutě jídel. Celkem můžu prohlásit tenhle týden za úspěšně splněný.
0 komentářů