Maturitu jsem udělala, teď byl další úkol dostat se na nějakou vysokou školu. Podávala jsem si přihlášku do Hradce Králové, Brna a do Budějovic. V Hradci Králové kvůli corona viru byly přijímací zkoušky zrušené a bralo se podle průměru za celé 4 roky, což podkoplo nohy několika lidem, já jsem skončila lehce pod čarou, ale nedávala jsem si odvolání do Hradce se mi úplně nechtělo, podle toho, jaký na mě udělala dojem jedna paní profesorka na Gaudeámusu v Brně. 

V Brně už byly přijímací zkoušky zvané TSP, test všeobecných předpokladů, no potila jsem se u toho, jednak jsem už musela mít roušku na puse. V testu byl článek o tom, jaká je pravděpodobnost, že člověk umře na infarkt, bylo tam několik příznaků, mě se tak rozbušilo srdce, začala jsem se popit a bolela mě hlava, až jsem si musela říct, vždyť jsem zdravá a vůbec se mě to netýká a rychle jsem se přesunula na další otázku. Kdybych měla přijímačky srovnat s maturitou, tak rozhodně byly těžší než sama maturita, alespoň tady. 

A teď do třetice všeho dobrého a to jsou Budějovice. Řeknu vám v Českých Budějovicích jsem byla prvně v životě. Raději jsem tam jela o den dříve, jednak cesta tam trvala 3 hodiny a k tomu nejel mi žádný spoj, abych byla přesně v 9:00 nastoupená ve škole připravená děla přijímací zkoušky, taky by bylo riziko, že vlak bude mít nějaké potíže a komu bych to potom vysvětlovala. Raději jsem nenechala nic náhodě a teda jela jsem o den dřív, byla jsem ubytovaná v apartmánu U Tří hrušek, což bylo kousek od náměstí. Ve škole mě čekaly talentové zkoušky z hudebky, tak jsem přemýšlela, jaký nástroj s sebou potáhnu. No violoncello a kytaru jsem vyřadila už kvůli velikosti, flétna, ta šla stranou rovnou, zbylo mi ukulele a klavír, který byl ve třídě k dispozici. Dva dny předem jsem oprašovala jednu skladbu, kterou jsem měla hrát u závěrečné, které se ale díky koloně zrušily, tak jsem to snažila nějak doučit, spíš jsem udělala svojí verzi konce. Ukulele jsem si brala s sebou jako první volbu, a klavír byl, jako kdyby chtěli slyšet ve škole něco víc. 

Přeskočíme dal, už jsem dorazila do Budějovic. nevěděla jsem nic, kde je náměstí bylo pro mě otázkou, kterou jsem musela rychle vyřešit. Zapnula jsem Google mapy, ale od té doby, co mě zavedly v Jeruzalémě, na arabské území, jim moc nevěřím, ale tentokrát si znovu oprášily své jméno. Trefila jsem, trvalo mi to lehce déle, ale trefila jsem. Dala jsem si pauzičku a vyrazila jsem na Černou věž, která byla hned vedle náměstí. Výhled byl krásný, ale cesta nahoru byla teda šílená. Mě se normálně nedělá špatně z rozhleden, ale tady byl nespočet druhů schodů, pořád jsem si musela dávat pozor, abych někde nesklouzla nebo abych se nepraštila do hlavy. Potom jsem vyrazila hledat pedagogickou fakultu, na které jsem měla dělat další den talentovky. 

Posuneme se dále, ta budova u které jsem den předem stála byla špatná budova, ano byla to pedagogická fakulta, ale co jsem nevěděla, je že jsou ještě další 3 jinačí budovy. Ten den jsem si říkala, raději vyrazím dříve, abych byla tak hodinu předem na místě, kdyby se něco dělo. No ještě, že jsem to udělala, po 15 minutách stání před špatnou budovou jsem se odhodlala zeptat jednoho pána, který zrovna to té budovy vcházel, ten mi oznámil, že jsem u špatné budovy. A nasměroval mě se slovy doprava, doprava, doleva a budete u správné budovy. Já úplně zbořená, nevěděla jsem nic, nastoupily opět Google mapy, ano všechno jsem tam stihla. U přijímaček mi paní profesorky nechtěly věřit, že moje úřední kopie z obecního úřadu, není kopie, pořád tvrdily, že to je originál. Ke konci to pochopily, něco podobného se mi stalo u pana profesora, u kterého jsem vynadala tenorové ukulele, ten mi zase nechtěl věřit, že to je ukulele. Tak jsem pánovi vysvětlovala rozdíl mezi sopránovým, koncertním, tenorovým a baritónovým ukulelem. Nevím jestli to pochopil, ale ke konci jsme si spíš povídali. Tahle škola udělala dojem tím, jací na ní jsou profesoři, milí, příjemní. A to nejlepší JSEM PŘIJATÁ! a nejen já, ale i moje spolužačka Radka, takže to je PARÁDA, PARÁDA PARÁDA + už máme domluvené koleje, abychom byly spolu. 

Takže Budějovice GET READY FOR ME! 

P.S. Pokud nám naše plány nepřekazí Corona