Ani Life

Maturitu jsem v pondělí složila úspěšně a už je ze mě oficiálně paní učitelka ve školce 🙌  

Teď sedím v Brně v kavárně a krátím si tu dlouhou chvíli před přijímačkami. Hlásím se na pedagogickou fakultu na učitelku v mateřské škole a na učitelku na první stupeň ZŠ. Vtipné, ale je, že TSP (test studijních předpokladů) jdu psát na filosofickou fakultu. Ale myslím, že jsem na tom celkem dobře, protože moje spolužačka se hlásí na stejné obory a už jí test započal, ale zase na jinačí fakultě než mám já, na přírodovědecké. Když jsem s ní ráno hledala budovu, kde to bude psát, tak jsme chvilku bloudily po areálu a potom jsme to našly, ale byl u toho nápis přijímací zkoušky na lékařskou fakultu, takže z Áďi bude nakonec doktorka. Cestou jsem se zažila pomoci jedné slečně ze Slovenska a hledala jsem s ní budovu G2, zvláštní bylo, že tam, nebyl žádný nápis, tak jsem tam s ní počkala, než se tam objeví někdo další, stihla jsem si s ní krátce popovídat. 

~

Když se ještě rychle vrátím k včerejšku. Včera jsem si s Áďou prošla trasu, kde je Přírodovědecká a kde Filosofická fakulta, cestou jsme viděly, že je vedle Př.f. botanická zahrada, tak jsme tam zavítaly a pokochaly jsme se nad květinami, stromy, prostě nad vším co bylo zelené. 

~

~

K večeři jsme si obě koupily sushi. Nikdy před tím jsme si ho sami nekupovaly. Paní u které jsme si to kupovaly neuměla česky, tak tam musel rychle přiběhnout její syn a přeložil nám to. Sushi jsem si daly až na kolejích, na kterých jsme měly zařízené ubytování. Najít to ubytování byla taky pecka. Jely jsme tramvají kolem výstaviště a potom jsme šly do kopečka a tam už nám mapa ukazovala, že tam jsme. Jenže, tam bylo několik dalších budov a my jsme nevěděly, kde je recepce. Tak jsme došly až na konec samotného areálu a potom jsme se vracely, pak jsme zavítaly tedy do recepce na hotel, který tam je, ale bylo nám to divné, protože jsme měly být na kolejích, ale nakonec to byla ta správný recepce. Paní recepční nám dala klíčky a už jsme běžely podívat se, jak vypadá náš pokojík. Byl zrenovovaný a na oslavu jsme si tam daly to sushi. když jsme otevíraly tu krabičku, tak jsme tam všechno očichávaly, jestli nám to voní, dostaly jsme tam i toku lososa, ale ten ten nechutnal vůbec jako losos. prvotní fáze byla, jak se drží hůlky. Když se nám podařilo chytit tu rolku hůlkami, tak jsme si pokynuly, pogratulovaly a ochutnaly jsme a obě jsem udělaly hmmm, jako že nám to chutná. Říkaly jsme si, že bychom si mohly ještě Brno trošku prohlédnout, tak jsme ještě rychle vyrazily ven a cestou jsme si koupily wafle, které jsme snědly až večer u filmu Down with Love. 

~

Tenhle výlet do Brna mi spíš přišel, jako nějaká malá dovolená. 

Trávení Silvestra v Brně je pro mě už tradicí. Sjíždíme se sem všichni z tábora a trávíme společně poslední i první den v roce. Letos to všechno uteklo rychleji než obvykle a už jsme stáli tradičně na vyhlídce a přáli jsme si šťastný Nový rok. 

~

Ale proč jsem se rozhodla napsat o tom článek, zjistila jsem, že jsem dobrý smolař co se týče MHD. Tak vám o tom něco povím. Abych se dostala na hlavní nádraží, musela jsem jet trolejbusem a potom tramvají. Nechala jsem si poradit, abych neodjela někam jinam, protože jsem jela přesně na čas. No poprvé jsem stála na špatné zastávce. Potom jsem už jenom viděla, jak trolejbus s číslem 75 projel kolem mě a já jsem zjistila, že stojím na špatné straně , tak jsem přešla silnici a čekala jsem na další trolejbus. Ten byl správný, ale co se týče tramvaje, tak jsem nastoupila do tramvaje, která jela ve správný čas, měla správné číslo, jen jela úplně na druhou stranu. Což tedy i znamenalo, rozluč se se svým vlakem domů, protože ti právě ujel. Mě bylo divné, proč je napsaná jinačí konečná stanice na ceduli i na tramvaji, když mi iDos říkal něco jiného. Nějak jsem to ignorovala, ale začalo mi to docházet po několika stanicích, které se jmenovaly jinak než měly. Tak jsem se zeptala jedné paní jestli to jede na Hlavní nádraží a ona, že ne. Tak jsem na nejbližší zastávce vystoupila a pak jsem už nastoupila na správnou. Ale potom to ještě okořenil pěkně vlak.
~

Vlak, kterým jsem původně měla jet byl expres a cesta do Kolína by mi trvala 2 hodiny, ale teď jsem musela jet rychlíkem a jeho cesta trvá 3 hodiny, ale k tomu jsem musela čekat hodinu na nádraží, než měl plánovaně přijet, tak jsem si alespoň zaskočila do Mekáče pro večeři. Sedla jsem si s ní na vlakovou zastávku a vyndala jsem si hranolky, ale brzo jsem se zase rychle schovala, protože vlak, který stál předenou odjel a lidi z druhé zastávky na mě hladově koukali. Tak jsem si řekla, že si to dojím ve vlaku. Už měl náš vlak přijet, ale nepřijel. Tak se semnou dal do řeči jeden Slovák a různě jsem vtipkovali, potom jsme se ptali průvodčího, který tam s námi čekal, jestli neví, co se děje s naším vlakem. On nám odpověděl, že by nám to rád řekl, ale že asi on sám neví. Poté začali lidé na nádraží panikařit:  "Ono to nepojede, mě další vlak domů jede až za dvě hodiny. Ne oni ho určitě zruší, už to vidím." Byla to celkem legrace všechny poslouchat. Já jsem to zakončila větou "Jak na Nový rok, tak po celý rok", natož jsem se s pánem ze Slovenska začala smát. Vlak měl nakonec 40 minut zpoždění, ale za tu srandu na nádraží to stálo. Ale mě vychladla večeře v batohu. Cestou domů si ke mě přisedla jedna paní. Jmenovala se Maruška a psala přání v němčině své kamarádce, jen to mělo malý háček, neuměla německy, tak mě prosila o radu, jenže já jsem němčinu neměla 6 let, tak jsem otevřela slovník a překládali jsme společně. Cesta nám utekla rychle, měly jsme si stále o čem povídat. Celkově jsem ráda za všechny ty komplikace, které se mi ten den přihodili, protože aspoň budu příští Silvestr vědět, jak se správně dostat domů.