Ahoj,

vždy když tábor skončí, tak se těším na další. Ale myslím, že letošní tábor nastavil hodně vysokou laťku. Už jen protože jsem se seznámila s někým koho jsem se bála, ale zjistila jsem, že ten strach neměl vůbec smysl. Byla jsem s nejlepšíma lidma na chatce❤

Taky jsem byla prvním rokem praktikantem a seznámila jsem se s velkou hromadou dětí. Můj tým měl modrou barvu a to je moje nejoblíbenější, tak na té radosti přidala i barva. Jsem moc ráda, že letošní tábor jsem poznala za zákulisí. No už to byl pro mě a bráchu devátý rok, co se jsme se účastnili tábora a nelituju toho❤

No a jako vždy se fotilo na konci tábora a berte všechny fotky s nadhledem, jsou to fotky, jako do deníčku, některé jsou normální, u některých se pořád musím smát. No snad se taky pobavíte a jestli to prohlíží někdo z tábora, tak se předem omlouvám, kdyby jste byli na fotkách. Některé fotky jsem nefotila já, ale Jenda. Myslím, že to poznáte.

Letošní překvapení bylo, že přiletěla vojenská helikoptéra.

Mě se to jako překvapení strašně moc líbilo, měli tam i kulomet a naše hlavní vedoucí si za něj sedla a její výraz je taky k popukání.

Nejlepší byl odlet, už se začalo zatahovat a než vzlítne vrtulník, tak to trvá tak 10 minut. Už na nás začaly padal velké kapky a potom vrtulník vzlítnul, ale jak byl blízko pole, tak lítala vzduchem sláma a myslím si, že to je uplně suprová fotka.

Stala se nám taková příhoda a myslím si, že ji tady nesmím vynechat. Když jsme měli poradu, tak se ozval hodně hlasitý křik, všichni jsme vyběhli a uviděli jsme jak holky z jedné chatky stojí venku a brečí. Po chvilce utěšování jsme zjistili, že jim do chatky vletěl netopýr. Tak ho museli kluci nějak vyhnat z chatky ven, to chvilinku trvalo, ale nakonec se to podařilo. Ale nastal problém, že se holky bály spát v chatce. Tak než skončila porada jsme je dali k nám do chatky, která byla hned vedle jejich. Aby jsme je trošku utěšili, tak jsme řekli, že netopýr se jmenuje Béďa. Když jsme se vrátily z porady do naší chatky, tak jsme zjistily, že jedna holčička usnula nahoře na patrové posteli. Nešla vzbudit, tak nastala operace přenos z chatky do chatky. Přitáhnuly jsme si jí ke kraji postele pomocí spacáku na kterém spala. A ve své chatce ta holčička spala taky nahoře, tak jsme to udělali zase s pomocí spacáku. No a hádejte co se jim stalo další den? Nic se nestalo, ale oni se bály, tak jsme jim povolily, že než nám skončí porada, že můžu počkat v naší chatce. Ale tentokrát usnuly všechny čtyři. A to byl oříšek. Tentokrát nám s přenosem pomáhal Honza. Já jsem si na přenos netroufla, ale pobíhala jsem kolem ostatních a připravovala jsem jim spacáky. Bylo celkem k popukání pozorovat, jak se  Honza s jednou holčičkou nevešel do dveří, u Štěpánky se zase jedna holčička převalovala v náručí.

To je hra při které děti hledají v lese kyblík s natrhaným toaletním papírem. Každý kdo ho najde si musí vzít jeden a běžet za hajzlbábou, nechat si papírek potvrdit, ale cestou od kyblíku k hajzlbábě tě může chytit průjem. Ty mu musíš odevzdat papírek se životem, máš celkem tři, a taky mu odevzdáš čistý toaletní papír. Když už ti zbývá jeden život můžeš se pokusit chytit zácpu a ta ti dá jeden život. No děti se do hry vžily a bojovaly, když doběhly k nám (já jsem byla jedna hajzlbába) tak tam různě padaly a brzdily o kořeny. Starší kluci byli průjmy, tak to bylo hodně těžký, ale přesto to děti krásně zvládaly.

Taky jsem s holkami fandila při vlajkované. Bylo tam dost hrůzostrašných pádů, třeba Patrik si hodil tři salta, hned se zvednul a hrál dál. Matěj skákal po protivnících, ale potom zapadnul do příkopu. Taky můj brácha párkrát uklouznul a vypadalo to, kdyby si lámal nohu, ale taky to bylo vždycky v pohodě. Jediná, která se zranila byla Anet. Ta si něco udělala s vazama a zafixovali jí to na 10 dní do sádry.

 Taky trvalo než nás děti nechali se vyfotit a na téhle fotce je lehký náznak zoufalství, ale děti potom odešly a my jsme se mohly vyfotit.