Poprvé za celé 4 roky se nám podařilo, za pomoci paní profesorky z druhé třídy, vytáhnout našeho profesora na výtvarku na exkurzi do Prahy. Vyrazili jsme do Národní galerie. Už cesta tam byla vtipná tím, že jsme předjížděli jeden vlak a v tom vlaku jsme viděli skupinku holek z naší třídy. Cesta metrem byla ještě zábavnější, tím že nám první skupina ujela, zůstal s námi jen náš profesor a důrazně nám říkal, budeme vystupovat na třetí zastávce. Co myslíte, metro zastavilo na druhé zastávce a on nás hnal, abychom vystoupili, že prý druhá skupina udělala chybu, že takhle je to správně. Náš pan profesor, vždycky když něco vypráví nebo učí, tak si vždycky někoho z nás vybere a vyžívá se v tom vyprávění. No ptal se na období, ve kterém byla nějaká budova na rohu postavená, tak jsem mu odpověděla, že Renesance, tak to byla, ale neorenesance, tak se ke mě postavil a začal mi vysvětlovat, jak to poznám, teď už vím, že až zase někdy pojedu do Prahy a uvidím ten dům, tak budu vědět.
V galerii jsme byli půlhodiny ještě před otevřením, tak jsme tam chystali wi-fi, která byla free. Šli jsme na výstavu soch od Alberta Giacometti, nemůžu říct, že jsem se nudila, zvlášť v druhé části galerie, tam byla výstava ještě spjatá s výročím 100 let od založení Republiky. Byly tam snad všechny styly maleb. Tady jsme začali napodobovat obrazy. Myslím, že to bylo to nejzábavnější na celé exkurzi. Jednak díky napodobování jsme si museli pořádně prohlédnout ten obraz, abychom vypadali podobně. U východu mají obchůdek a já jsem zamířila do sekce s dětskými knížkami, to byla pastva pro moje oči, jedna knížka hezčí než druhá. Už mám alespoň inspiraci na vánoce, které jsou za rohem.
