Začnu asi u března, na začátku března jsem měla svůj maturitní ples, a po něm to všechno začalo. Můžu být ráda, že jsem ples vůbec stihla, protože několika kamarádům byl z důvodu korony zrušen. Co na to říct, jako celá třída jsme se viděly naposledy právě na plese, ani u maturitního vysvědčení jsme se nesešly všechny.
Ale nebudu předbíhat, nastalo období, které bylo celkem nejisté pro nás maturanty a když se vyhlásilo, že pokud bude nouzový stav trvat až do začátku června, že se maturity zruší, v tu chvíli si myslím, že se každý maturant modlil, aby byla maturita zadarmo, ale nebyla, aspoň pro nás Čechy, Slováci jí dostali úředně. No nic jdeme dále. V té nejistotě jsem se těžko dokopávala k učení, nebo spíš se mi vůbec nechtělo něco se učit, učitelé nám totiž posílali spoustu úkolů, že se člověk v tom topil od rána do večera. Nejlepší bylo, že to byly hlavně nematuritní obory.
Potom přišla další pecka, že zrovna můj obor (předškolní pedagogika) musel nastoupit a jít dobrovolničit, buď do diakonie do denního stacionáře, nebo do domova důchodců. Ředitel nás tlačil, přes emaily, nás i lehce manipulovat i vydíral, aby si škola udělala díky tomuhle lepší jméno asi. Každopádně nás chtěl poslat na místa, která byla od našeho domova 300 km daleko, což už se nelíbilo jak nám, tak ani naším rodičům. Naštěstí mám tetu v domově důchodců, tak jsem se s ní domluvila a šla jsem pomáhat s rozvozem obědů pro seniory, než aby mě ředitel, nebo kraj poslal do nějakých kotěhulek. Musím říct, že jsem si nemohla po čas toho dobrovolničení na nic stěžovat, zapadla jsem do skvělého kolektivu. V tuhle dobu už se oznámilo, že budou maturity i didaktické testy, a že nám budou odpuštěné slohové práce. Jen se stále nevěděl datum, kdy co bude, což mě i mojí třídu a myslí, že i ostatní maturanty lehce znervózňovalo.
Přeskočíme nějaký čas a je tu maturita, nejdříve didaktické testy, spolužačka říkala, že je výročí Karla Čapka a Němcové, to tam na 100% bude muset být, no byli tam antičtí spisovatelé, trošku vedle, ale nevadí. Během angličtiny se nám zaseknul poslech, chvilku to povídalo a potom asi 5 minut bylo ticho, tak jsme začaly všechny ve třídě po sobě pokukovat a potom jsem to teda řekly, že je to dlouhá pauza. Po dopsání jsme se všechny slezly k jedné lavici a porovnávaly jsme si odpovědi, ve vlaku už byla většina správných odpovědí vyvěšená na jedince maturitní stránce. To byla v kupé atmosféra, jedna četla výsledky a vždy, když to měla některá z nás správně následoval vítězný křik, největší nervozita, byla při závěrečném sčítání bodů a potom už se začalo slavit, že didakťáky máme v kapse. Potom začala příprava na ústní maturitu, to jsme měly možnost dojíždět do školy na konzultace, několikrát se z toho vyklubala, třeba 5 hodinová konzultace v pedagogice, kde nás bylo třeba 10 a projížděly jsme maturitní otázky. Musím říct, že mi to hodně pomohlo. Přeskočíme čas učení a jsme u praktické maturity z DRVMS, tam nám úplně smazaly praktický výstup, a musely jsme mluvit jenom o teorii, ale všechny jsme to udělaly. Potom přišel čas učení se na ústní, celkem mě štve, že jsme přišly na super systém až 5 dní před samotnou maturitou. S holkama jsem celé ty dny volala přes počítač a učily jsme se společně. Nejdéle to bylo 11 hodin, což už bylo moc, ale za tu snahu to stále, maturitu jsme udělaly všechny. Poté nastala otázka jestli bude slavnostní předávání na radnici v Žižkově sále, ne nebo, bylo ve škole v aule. Musím si ještě s Terkou a Kamčou postěžovat, že jsme za vyznamenání nedostaly červené desky. Nejlepší byl proslov ředitele, náš ředitel ráčkuje a když říkal "přeji vám", tak jsem se mohla potrhat smíchy.
