BUDAPEŠŤ
pondělí, prosince 23, 2019
Aneb, když je všechno lepší a lepší až je to úžasné
~
Do Budapešti jsem vyrazila se svojí kamarádkou
Štěpánkou a s jejím bráchou Jendou. Jeli jsme tam vlakem, mě cesta z Kolína trvala 6 hodin, ale ani jsem si nemusela dát sluchátka do uší, protože cesta utekla mrknutím oka. Cestou do Brna jsem se seznámila s jedním skvělým dědečkem a poté si k nám přišel starší pár a stihli jsme spolu probrat neskutečné množství zajímavých témat. Od politiky, ekologie, financí, výchovy. Nikdy jsem se neseznámila s tak moudrým a vzdělaným člověkem. Dědeček jel do Brna slat vit 52. výročí od promoce. Starší pár jel až do Budapešti za svou dcerou, která si vzala Maďara, jeli k ní oslavit její čtyřicáté narozeniny. V Brně ke mě přistoupila Štěpánka s Jendou. Celou cestu jsme propovídali. V Budapešti jsme rychle vyrazili na naše ubytování a vyrazili jsme na koncert.
Ale ještě než začnu básnit o koncertě, řeknu vám něco víc, co se před tím odehrávalo.
Původně jsem měla jet do Budapešti jen na koncert, ale zjistila jsem, že taťka má v tom termínu školu, tak jsem se s ním domluvila, že s ním pojedu domů a volalá dva dny navíc v Budapešti byly na světe. Potom začaly další dobré zprávy. Zjistila jsem, že pátky bývají shromáždění mládeže, tak jsem se psala emaily jestli je možné, abych tam přišla a jestli je možné, aby mi poskytli překlad do slovenštiny, nebo do angličtiny. Odepsali mi a další program byl na světě. Dva dny před příjezdem do Budapešti jsem dostala email se zprávou, že v pátek bude Velká konference mládeže. Naposledy byla před rokem, co mi říkala moje kamarádka z Maďarska. A na sobotní večer mám taky plán a to, že půjdu na shromáždění do Hit Gyülekezete. Krásné to plány, že?
~
No a teď se vrátíme, kde jsme skončili. Koncert byl úžasný! Stáli jsme ve třetí řadě u pódia a krásně jsme viděli na hudebníky a zpěváky. Jen jsme stáli přímo před basy, tak když do toho praštili, tak se nám podlamovala kolena jak to bylo silné, ale to asi ke koncertu patří. Já jsem tady zatím nezmínila ani na jaké skupině jsem byla. Byla jsem na křesťanské maďarské kapele ARARAT. Ano, písničky byly v maďarštině, ale nám to neva.
~
Druhý den jsme měli domluvenou prohlídku Budapešti s jedním Štěpánčiným kamarádem Benjaminem. Největší oříšek byl vůbec Benjamina najít, měli jsme s ním domluvený sraz, ale cesta nám trvala trošku dýl, než jsme čekali. Sraz jsme měli domluvený na jednom náměstí, ale to bylo obrovské a všude byly vánoční stánky, Benjamin nám poslal fotku, kde je a podle ní jsme ho dohledaly. Benjamin nám potom ukázal nejhlavnější památky v Budapešti, jako Židovskou Synagogu, která je největší v Evropě, památník holokaustu, což jsou boty a symbolizují to, jak byli Židé postaveni na okraj a postupně byli zastřeleni. Tam jsme měli krásnou podívanou na duhu, která zrovna vznikala a postupně se krásně vybarvila. Další zastávka byla u budovy Ma'darského parlamentu. Já jsem vždycky znala jen z pohledu od Dunaje, ale za parlamentem je velký prostor a další hrstka krásných historických budov. Co mě překvapilo, tak to bylo, že všude měli kamené lvy ač lvi nejsou jejich národní zvířata. Maďaři mají Turula, jako jejich národní zvíře. Přešli jsme přes most Széchenyi Lánchíd a vydali jsme se na vyhlídku. Ještě, když se vrátím k mostu, vždy, když projelo auto, tak se lehce zatřásl, ale to je jen drobný detail. Výhled na Budapeš't byl krásný. Potom už jsem se vydala směr autobus. Chtěla jsem to zvládnout sama, abych se naučila postarat se sama o sebe, ale nakonec jsem se zeptala Benjamina, co by mi doporučil, jakým autobusem mám jet. Rozloučila jsem se Štěpánou, Jendou a Benjaminem a vyrazila jsem směr hotel a z hotelu jsem vyrazila na mládežnickou konferenci. Na konferenci jsem se sešla s kamarádkou z tábora s Leonou. Byla jsem tam jediná ze zahraničí, protože jsem měla jako jediná sluchátka s překladem. Shromáždění a chvály, byly znovu něco nezapomenutelného 💛 Po konferenci jsem se sešla s taťkou a vyrazili jsme společně na hotel.
~
Třetí den, den když jsem neměla nic v plánu. Ráno jsem si dala tašky k taťkovi do auta a vyrazila jsem do centra Budapešti. Jen mi nedošlo, že obchody v centru mají otevřeno od 10, tak jsem se tam procházela. Rozhodla jsem se, že budu chtít poslat pohledy babičkám, ale na to jsem potřebovala známky a paní v krámku se suvenýry mi řekla, že je seženu jedině na poště. Tak jsem šla cestou, kam mě nasměrovala, ale poštu jsem tam nenašla, tak jsem šla znovu zpátky a cestou jsem viděla krásné pohledy v infocentru, tak jsem se tam rovnou zeptala, jestli tam neprodávají i poštovní známky a ono ano. Potom jsem to zakempila v kavárně, ale nevychytala jsem tam místo, z venku jsem byla promrzlá, nebudu to nějak prodlužovat prostě jsem si sedla přímo pod klimatizaci. V kavárně jsem se domluvila s kamarádkou Naomi se kterou jsem se seznámila v Izraeli, že se sejdeme a ještě jsem se domluvila s Kevinem a Vivi, že bychom se mohli sejít. S Naomi jsem se sešla a vyrazily jsme hledat poštovní shránku, cestou jsem si připomínaly historky, které se nám staly v Izraeli a nasmály jsme se nad nimi. Poté semnou jela Naomi na místo srazu s Kevinem a Vivi a taky se s nimi seznámila. Kevin a Vivi zrovna přijeli z Prahy, kam jeli na výlet. Povyprávěli mi, jak se jim líbila Praha a říkali mi několik rozdílů, jako třeba, že naše tramvaje jsou na ně moc rychlé. Potom už jsem musela vyrazit na místo srazu, které jsem měla domluvené s taťkou v plánu jsme měli, ještě vyrazit na večerní shromáždění, ale nakonec jsme jeli domů, protože taťka už byl ze školy unavený a před sebou jsme měli ještě pěti-hodinovou jízdu autem.
Výlet do Budapešti a koncert Araratu jsem dostala jako předběžný dárek k Vánocům a musím říct, že skrýval malá milá překvapení, na která budu ještě dlouho ráda vzpomínat.
Třetí den, den když jsem neměla nic v plánu. Ráno jsem si dala tašky k taťkovi do auta a vyrazila jsem do centra Budapešti. Jen mi nedošlo, že obchody v centru mají otevřeno od 10, tak jsem se tam procházela. Rozhodla jsem se, že budu chtít poslat pohledy babičkám, ale na to jsem potřebovala známky a paní v krámku se suvenýry mi řekla, že je seženu jedině na poště. Tak jsem šla cestou, kam mě nasměrovala, ale poštu jsem tam nenašla, tak jsem šla znovu zpátky a cestou jsem viděla krásné pohledy v infocentru, tak jsem se tam rovnou zeptala, jestli tam neprodávají i poštovní známky a ono ano. Potom jsem to zakempila v kavárně, ale nevychytala jsem tam místo, z venku jsem byla promrzlá, nebudu to nějak prodlužovat prostě jsem si sedla přímo pod klimatizaci. V kavárně jsem se domluvila s kamarádkou Naomi se kterou jsem se seznámila v Izraeli, že se sejdeme a ještě jsem se domluvila s Kevinem a Vivi, že bychom se mohli sejít. S Naomi jsem se sešla a vyrazily jsme hledat poštovní shránku, cestou jsem si připomínaly historky, které se nám staly v Izraeli a nasmály jsme se nad nimi. Poté semnou jela Naomi na místo srazu s Kevinem a Vivi a taky se s nimi seznámila. Kevin a Vivi zrovna přijeli z Prahy, kam jeli na výlet. Povyprávěli mi, jak se jim líbila Praha a říkali mi několik rozdílů, jako třeba, že naše tramvaje jsou na ně moc rychlé. Potom už jsem musela vyrazit na místo srazu, které jsem měla domluvené s taťkou v plánu jsme měli, ještě vyrazit na večerní shromáždění, ale nakonec jsme jeli domů, protože taťka už byl ze školy unavený a před sebou jsme měli ještě pěti-hodinovou jízdu autem.
Výlet do Budapešti a koncert Araratu jsem dostala jako předběžný dárek k Vánocům a musím říct, že skrýval malá milá překvapení, na která budu ještě dlouho ráda vzpomínat.
"Srdce člověku vymýšlí cestu, ale jeho kroky určuje Hospodin"
Přísloví 16/9
"V srdci člověka je mnoho plánů, ale Hospodinův plán se naplní"
Přísloví 19/21
0 komentářů