Jeruzalém
pondělí, září 02, 2019
29.8. 2019
Do Jeruzaléma jsem jela s holkami z Tel Avivu autobusem číslo 480, cesta nám trvala hodinku. Na autobusovém nádraží jsme se s nimi rozloučila a vyrazila jsem hledat svoje ubytování. No Google mapy mi našli nějaký spoj, tak jsem tomu věřila, tak jsem nastoupila do autobusu, jen tak tak jsem se tam vešla. Nikdy jsem neviděla takhle plný autobus, kočárky, byly naskládané na sebe, chvilku jsem si připadala jako sardinka, ale potom to všechno začalo postupně vystupovat, ale nastal problém už jsem zůstala v celém autobuse sama a autobus neprojel kolem té zastávky, na které jsem měla vystoupit, tak mě zavezl na konečnou stanici, kde jsem se snažila s nějakým pánem domluvit jak se dostanu na tu stanici, no řekl mi ať počkám, ale žádný autobus mi z té zastávky nejel, tak jsem se vydala hledat další zastávku ze které by mi měl jet další autobus, našla jsem tu zastávku a čekala jsem na autobus číslo 84, čekala jsem 30 minut na zastávce a autobus kolem mě projel, tak jsem čekala dalších 45 minut na další a on znova projel, tak už jsem to vzdala a vyrazila jsem pěšky, ubytování jsem měla zařízené na Olivové hoře, a měla jsem to 3 kilometry daleko. Cestou se ke mně přidal jeden Palestinec a povídali jsme si cestou o všem možném, tak mi ta cesta rychle utekla. Ubytování jsem měla zajištěné v Domě modliteb, když jsem tam přišla, tak jsem si připadala jako Lydie Prince z knížky Setkání v Jeruzalémě. Mám malinký útulný pokojíček s krásným výhledem na Staré Město.
30.8. 2019
Dneska jsem vyrazila na Mahaneh Yehuda Market, ale ještě před tím mě paní z Domu modliteb vzala na místečko zvané Church of the Pater Noster, tohle místečko je zajímavé tím, že tu je napsáno asi tak ve 30 jazycích modlitba z Bible a potom tu je olivová zahrada. Od včerejška jsem si dala pozor na cestování autobusy a nechala jsem si poradit a vzala jsem si mapu Jeruzaléma, kde jsem měla zakreslené ty body. Musela jsem sice na autobus mávat, ale zastavil mi. Potom jsem musela přestoupit na tramvaj a tu jsem našla, byla jsem na sebe tak hrdá, že se mi to konečně podařilo bez komplikací, na tramvajové zastávce jsem se ještě ještě ptala, jestli to opravdu jede na Mahaneh Yehuda Market, ale zrovna jsem se ptala někoho, kdo neuměl anglicky, tak jsem mu to ukazovala na mapě a potom to pochopil. Trh je tady daleko větší, než na jakém jsem byla v Tel Avivu. Koupila jsem si tu banány a plumy a ochutnala jsem nějakou specialitu, bylo to něco jako pita chleba, ale bylo to osmažené a uvnitř byl sýr. Taky jsem si koupila nějaké smažené věci, tak jsem zvědavá, jak to bude chutnat. Za cíl jsem si dneska dala koupit si sandálky, páč moje tenisky už po 14tidenním aktivním nošení už chřadnou a taky se to nehodí úplně k šatům. Hledala jsem dlouho a konečně jsem našla jedny krásné střevíčky z velbloudí kůže, tak jsem si je hnedka vzala a potom jsem se vydala se podívat po nějakých šatech, zavítala jsem do jednoho krásného obchůdku a tam měly tak krásné šaty, ale i ta nejmenší velikost mi byla velká, tak jsem utřela slzu a šla jsem hledat dál, prošla jsem asi další 4 obchody než jsem našla jeden obchůdek, kde jsem si koupila dvě veselé sukně a spokojeně jsem si to kráčela cestou na tramvajovou zastávku, že pojedu už zpátky, ale ještě jsem neodolala jedné kavárně, tak jsem si tam zaskočila. Dala jsem si tam Belgické wafle a studené kafe, když mi to servírky donesly, tak jsem na to koukala, jak to bylo velký, už jsem se do toho chtěla pustit, ale servírky mě zastavily, že prý si to mám nejdřív vyfotit, tak jsem si to vyfotila, a potom ještě přiběhl další číšník, a ještě mi k tomu donesl zmrzlinu, potom se mě tři další číšníci ptali, jestli je všechno v pořádku. Potom už jsem opravdu vyrazila zpátky na Olivovou horu a tam jsem si vzala deníček a vydala jsem se na vyhlídku, tam jsem si našla pohodlné místečko na sezení s pěkným výhledem, pustila jsem si písničky a pustila jsem se do psaní, všech poznatků a zážitků, které se mi za celou dobu v Izraeli staly. Večer jsem pomáhala s přípravou shabatové večeře.
31.8. 2019
Dnešní největší komplikací bylo dostat se z domu pryč, protože se zasekly dveře, které jsou s bezpečnostním knoflíkem a funguje to na elektriku, tak jsem si půlhodinky poseděla, něž to správce spravil a vydala jsem se ke Zdi nářku, potom jsem zamířila na shromáždění do Christ Church, kde jsem se seznámila s další skupinkou milých lidí a potom jsem vyrazila zpátky na Olivovou horu a zní jsem vyrazila k Davidovu městu, ale zjistila jsem, že je v sobotu zavřené, tak jsem vyrazila znovu ke Zdi nářku a rozhodla jsem se navštívit průchozí cestičky, které vedou ve kolem Zdi nářku, ale měli taky zavřeno. Tak jsem se rozhodla, že vyrazím do Garden of Tomb. Cestou mě zastavil jeden obchodník a požádal mě o pomoc, abych mu pomohla se zamotanými řetízky, asi za 10 minut jsem to měla hotové a on se mě začal vyptávat, jestli někoho mám, dal mi číslo, že mu mám zavolat. No a do 15 minut to udělali další dva. Takže jestli pojedete někdy sami do Izraele a chcete se tomuhle vyhnout, tak si vymyslete imaginárního přítele nebo nejlépe manžela, protože vám jsou schopní odpovědět, že to není ten pravý. Garden Tombbyl otevřený, ale víc než hrob mě zaujala ta krásná zahrada kolem.
1.9. 2019
Dneska jsem musela vstávat brzo ráno, protože mě čekala cesta z Olivové hory na nádraží, kde jsem musela nasednout na autobus 480, který jede z Jeruzaléma do Tel Avivu. V Tel Avivu musím být v 8:30, všechno jsem krásně stihla a na místě jsem byla s hodinovou rezervou. Postupně jsme se všichni sešli a chyběl nám jen Oleg, ten se někde seknul s vlakem, tak jsme na něj všichni čekali do 10:00. Už jsem se naučila čekat někde delší dobu, tak už mi to nedělá takový problém.
0 komentářů