SAR EL - druhý týden
pátek, srpna 30, 2019
25.8. 2019
Naše volno skončilo a nastal čas vrátit se zpět na základnu, mělo to jen menší háček, musely jsme dorazit na nádraží, které bylo 6 kilometrů daleko, tak jsem se rozhodla s holkama, že to vezme autobusem s číslem 240, no a došly jsme na zastávku a autobus se číslem 240 projel kolem nás a nezastavil, tak jsme nevěděly, kde se stala chyba. Mě se přes noc nevím, jak podařilo utratit 600,- z dat, takže jsem byla odříznutá od internetu, tek jsem se nemohla podávat na spojení, tak jsme tam stáli a doufaly jsme, že všechno bude v pořádku. No a po deseti minutách se objevil další autobus s číslem 240, který nás odvezl na místo, které bylo vzdálené jen 500 metrů od našeho nádraží, ale tady nastal další problém, my jsme nevěděly, jak se k tomu nádraží dostat. A nastala legrace, holky se šly zeptat nějakého vojáka a on jim ukázal jinačí cestu, než nám ukázaly Google mapy, tak jsme byly v rozpacích, koho poslechnout, a nakonec jsme šly podle rady vojáka, ale potom jsme podlehly Google mapám, ale pak Péťa zjistila, že si spletla hlavní silnici a že jdeme špatným směrem, tak jsme se otočily a už jsme byly správně nasměrované. A konečně jsme dorazily na nádraží, kde jsme byly jako první. Potom jsme zjistily, že kdybychom od zastávky přešly jen silnici, tak tam dorazíme. Na nádraží jsme ještě čekaly 20 minut na zbylou posádku a potom jsme se všichni vydali do muzea. Kousek jsme popojeli autobusem, ale potom jsme taky kousek museli dojít, vedla nás Maya s Eden a taky šly podle Google map, a taky jsme trošku bloudili, ale nakonec jsme všichni dorazili do muzea. Muzeum bylo takové malinkaté, ale bylo to zajímavé, paní nám vyprávěla o tom, jak to fungovalo ještě před tím, když byl Izrael jako Britská osada. Celé vyprávění se točilo kolem jednoho pána, který jako první začal bojovat za to, aby vznik samostatný stát Izrael. Bylo to zajímavé. Pak už nás čekala cesta na základnu, kde pokračovala naše práce. Večer pro nás bylo připravené překvapení v podobě posilovaní. Vtip byl v tom, že byl udělaný kruh z čísel od 0 až do 9 a ze začátku jsme měli cvičit na těch stanovištích, jako podle toho, jaké je naše telefonní číslo. Každý cvik trval 30 sekund, ale řeknu vám, že jsme chytla úplně šílenou kombinaci čísel, páč jsem musela dělat 1 minutu angličáky, a to je úplně můj nejmíň oblíbený cvik.
26.8. 2019
Dnešní den byl asi jeden z těch nejnamáhavějších. Ve skladu jsme skládali krabice a potom jsme do nich dávali nějaké věci. Nejvtipnější bylo, že nám vždycky došla buď izolepa nebo krabice, tak jsme to tam proseděli a tancovali jsme na písničky, potom jsme to všechno stěhovali a různě organizovali, krabice byly celkem těžké, tak jsem to já s Juliánem a Urvi zalomili po obědě na sedačkách a prospali jsme tu celou polední pauzu, potom nás čekala úplně stejná práce. Večer se nám představily dvě nové madrichy (tak se říká, těm, které se o nás starají) a povídaly nám ještě víc informací o tom, jak funguje program „Osamělý voják“, funguje to tak, že se sem může přihlásit Žid z jakékoliv země a naučí se tady v Izraeli jazyk a potom se vydá do sloužit do armády, na konci byl prostor pro otázky, a tak jsem se zeptala, jestli ten program je možný i pro dobrovolníky, kteří nejsou židi a ono je, tak jsem nad tím začala uvažovat, jestli bych se nevydala na 1 rok a 8 měsíců sloužit do Izraelské armády.
27.8. 2019
Dneska ráno jsem cítila, každý sval na těle, po nedělním posilováním. Před naší prací nás přijel navštívit hlavní organizátor SAR-ELU a povídal nám o Izraeli. Ten vám panečku mluvil, dokázal tak namotivovat, ptal se nás, jestli je něco potřeba zlepšit a jestli jsme spokojení a říkal nám svůj cíl, kterého chce s tímto programem dosáhnout. Taky říkal, že tady nejsme jen tak, že tu jsme, protože milujeme Izrael. Potom začala naše práce a dneska jsme finišovali naší práci na trojdílném skladě. Brzo už se asi náš polední šlofík stane tradicí. Páč jsme top zase zalomili na sedačkách ve společenské místnosti. Odpoledne jsem se začala učit základy maďarštiny, no mám zatím poznámky s čísly, tak uvidíme, jak mi to půjde s učením, páč to je celkem fuška. Večer jsme měli program, kde jsme byli rozděleni do dvou skupin a museli jsme plnit různé úkoly. No náš tým sice prohrál, ale to nevadí, byla to legrace, nejlepší byl poslední úkol, to jsme museli po dobu 3 minut vytvořit nějakou módní botu a holky se začaly hrabat v odpadcích a vyhrabaly nějaké věci a z nich se jim podařilo sestrojit jednu botu a navrch ještě napatlali tekutý písek, no určitě si to dokážete představit, jak to vypadalo.
28.8. 2019
Dnešní noc byla nejlepší, teď vám vysvětlím situaci, v našem pokuji nefunguje klimatizace a venku je 100x lépe než u nás v pokoji. Takže všechny předcházející dny jsem se celou noc jen propotila a špatně se spalo, ale dneska to bylo jinačí v pokoji bylo příjemně, a dokonce i celé dopoledne bylo tak pod mrakem, což tady v Izraeli nezvyk. Dneska jsme se pustili do organizování dalších skladů, a Urvi si na sebe oblíkla takový protichemický obleček, prostě jsme dělali kravinky jako obvykle. Tenhle den byl pro nás poslední společný den před tím, než 2/3 z nás odjedou zpátky domů, já zůstávám, ale bude nás tu opravdu malinko, ale o zábavu nebude vůbec nouze. Večer jsme měli takovou malinkou rozlučku, hráli jsme hru, která je na způsob Milionáře, no byly to nervy já jsem byla v týmu s lidmi, kteří chtěli za každou cenu vyhrát, tak jsme se snažili no a poslední otázku jsme zkazili, ale skončili jsme druzí. Potom jsme všichni dostali pamětní listy a tričko. Pak už jsme večer seděli na sedačkách a hráli jsme takovou hru, jak si navzájem napíšete něco na papírek a potom hádáte co jste, celkem nás to chytlo a hráli jsme to až do půl druhé ráno.
29.8. 2019
Dneska je poslední den, co tu jsme všichni společně, tak jsme se snažili si to užít na maximum, potom už jsme si všichni balili, já jsem si zabalila všechno potřebné do Jeruzaléma a potom už jsme se jen všichni se všema fotili. V autobuse jsme potom dělali ještě kravinky, třeba jsme se postavili do uličky a soutěžili jsme kdo vydrží nejdéle stát, a potom jsme k tomu ještě zpívaly písničky. Na nádraží jsme se všichni rozloučily a 2/3 z vyrazili zpátky domů a zbytek nás statečných vyrazil objevovat Izrael na 4 dny, a potom se vrátíme ještě na jeden týden na základnu.
0 komentářů