Trávení Silvestra v Brně je pro mě už tradicí. Sjíždíme se sem všichni z tábora a trávíme společně poslední i první den v roce. Letos to všechno uteklo rychleji než obvykle a už jsme stáli tradičně na vyhlídce a přáli jsme si šťastný Nový rok. 

~

Ale proč jsem se rozhodla napsat o tom článek, zjistila jsem, že jsem dobrý smolař co se týče MHD. Tak vám o tom něco povím. Abych se dostala na hlavní nádraží, musela jsem jet trolejbusem a potom tramvají. Nechala jsem si poradit, abych neodjela někam jinam, protože jsem jela přesně na čas. No poprvé jsem stála na špatné zastávce. Potom jsem už jenom viděla, jak trolejbus s číslem 75 projel kolem mě a já jsem zjistila, že stojím na špatné straně , tak jsem přešla silnici a čekala jsem na další trolejbus. Ten byl správný, ale co se týče tramvaje, tak jsem nastoupila do tramvaje, která jela ve správný čas, měla správné číslo, jen jela úplně na druhou stranu. Což tedy i znamenalo, rozluč se se svým vlakem domů, protože ti právě ujel. Mě bylo divné, proč je napsaná jinačí konečná stanice na ceduli i na tramvaji, když mi iDos říkal něco jiného. Nějak jsem to ignorovala, ale začalo mi to docházet po několika stanicích, které se jmenovaly jinak než měly. Tak jsem se zeptala jedné paní jestli to jede na Hlavní nádraží a ona, že ne. Tak jsem na nejbližší zastávce vystoupila a pak jsem už nastoupila na správnou. Ale potom to ještě okořenil pěkně vlak.
~

Vlak, kterým jsem původně měla jet byl expres a cesta do Kolína by mi trvala 2 hodiny, ale teď jsem musela jet rychlíkem a jeho cesta trvá 3 hodiny, ale k tomu jsem musela čekat hodinu na nádraží, než měl plánovaně přijet, tak jsem si alespoň zaskočila do Mekáče pro večeři. Sedla jsem si s ní na vlakovou zastávku a vyndala jsem si hranolky, ale brzo jsem se zase rychle schovala, protože vlak, který stál předenou odjel a lidi z druhé zastávky na mě hladově koukali. Tak jsem si řekla, že si to dojím ve vlaku. Už měl náš vlak přijet, ale nepřijel. Tak se semnou dal do řeči jeden Slovák a různě jsem vtipkovali, potom jsme se ptali průvodčího, který tam s námi čekal, jestli neví, co se děje s naším vlakem. On nám odpověděl, že by nám to rád řekl, ale že asi on sám neví. Poté začali lidé na nádraží panikařit:  "Ono to nepojede, mě další vlak domů jede až za dvě hodiny. Ne oni ho určitě zruší, už to vidím." Byla to celkem legrace všechny poslouchat. Já jsem to zakončila větou "Jak na Nový rok, tak po celý rok", natož jsem se s pánem ze Slovenska začala smát. Vlak měl nakonec 40 minut zpoždění, ale za tu srandu na nádraží to stálo. Ale mě vychladla večeře v batohu. Cestou domů si ke mě přisedla jedna paní. Jmenovala se Maruška a psala přání v němčině své kamarádce, jen to mělo malý háček, neuměla německy, tak mě prosila o radu, jenže já jsem němčinu neměla 6 let, tak jsem otevřela slovník a překládali jsme společně. Cesta nám utekla rychle, měly jsme si stále o čem povídat. Celkově jsem ráda za všechny ty komplikace, které se mi ten den přihodili, protože aspoň budu příští Silvestr vědět, jak se správně dostat domů.